Náš domov Zlín | nezávislý magazín Zlín

Vydavatel

Politické hnutí Starostové a nezávislí

se sídlem: Suchá Loz č. 72 | 687 53 | IČ: 26673908 | registrace: MK ČR E 19317
Náklad: 34100 ks
Foto: Petr Baklík

Rozhovor s představiteli nejužšího vedení Hnutí Starostové a nezávislí ve Zlíně.

Dotazy magazínu:

1. Můžete se krátce čtenářům představit?
2. Proč jste se rozhodl (angažovat se v komunální politice) vstoupit do Starostů – nezávislých?
3. Jak byste se Vy chtěl konkrétně podílet na aktivitách? Co byste chtěl zlepšit a jak?

Miroslav Adámek

1. Narodil jsem se ve Vsetíně a jsem lékař - chirurg. Medicínu jsem vystudoval v Olomouci, a pak jsem pracoval v Baťově nemocnici ve Zlíně několik let v nemocnici Atlas. V současné době by se dalo říci, že jsem „chirurg na volné noze“, ale často pracuji i ve vsetínské nemocnici. Bydlím na Kuldově, jsem ženatý. Máme dva syny. Mezi členy naší rodiny patří i kocour a agiliťácká fenka Gipsy.

Mám rád svoji práci, ale i hory, les a vodu. Jsem aktivním sportovcem, nejraději však ležím v síti na zahradě a „koštuju“ dobré víno nebo popíjím čaj.

2. V politice existují dvě možnosti, buď pasivně kritizovat v hospodě, nebo se aktivně pokusit o změnu. Díky kamarádům jsem se rozhodl pro tu druhou variantu. Zastávám konzervativní a pravicový pohled na svět. Vždy jsem i pravidelně pravici volil, ale podívejte se na radnici. Již delší dobu její zástupci nesplňují moje očekávání. Klidně se spojí s lidmi, které jsem nikdy nevolil a volit nechtěl. Rád bych tak jako v případě Michala Kocába, který „odsunul sovětské přistěhovalce“, i já odsunul nešvary regionální politiky, a pak se opět stáhl do pozadí a živil se tím, čemu rozumím a co i umím.

S pomocí dalších bychom chtěli některé věci ve Zlíně pohlídat a napravit.

Osobně se mi moc líbí stávající úřednická vláda. Kéž by něco takového mohlo aspoň 4 roky fungovat i ve Zlíně!

3. Spolu s dalšími bychom chtěli změnit poměry v našem Zlíně. Přeji si, aby občané mohli rozhodovat o svých "malých věcech", tedy o kultuře, zdraví a ekologii. Chci, aby se Zlín stal dobrým městem pro život! Na regionální úrovni bych chtěl prosazovat vzdělávání, medicínu, kulturu a sport. Peníze, které se ušetří, by měly jít do těchto oblastí a ne do kapes soukromých firem. Zlín by měl být opravdu zeleným městem, kde se dá dýchat, a to po všech stránkách.

Ondřej Běták

1. Jmenuji se Ondřej Běták. Narodil jsem se ve Zlíně. Vyučil jsem se v oboru gumař – plastikář pro Barum Rudý říjen (později Barum Continental), kde jsem po vyučení také osm let pracoval jako dělník, než přišla nabídka zaměstnání v soukromé společnosti,  která se věnovala strojírenství. V roce 2001 jsem začal sám podnikat.

Jsem ženatý a s manželkou máme patnáctiletou dceru, která v současné době studuje na gymnáziu ve Zlíně.

K mým zálibám rozhodně patří sport: malá kopaná, hokej, tenis a lyžování. Rád si občas vyjedu i na kole anebo zarybařím.

2. Je to jednoduché! Mám pocit, a nejsem sám, že je zapotřebí přiblížit se znovu k obyčejným lidem, jelikož vedení našeho města je již delší dobu odtrženo od starostí běžných občanů. Bylo by dobré nastavit nová pravidla. Voliči jsou klamáni předvolebními sliby, a ztratili tak zcela v politiky důvěru. Komunální politika by  měla sloužit občanům a ne jen pouze leaderům politických stran! A to platí i ve Zlíně. Je zapotřebí začít pracovat skutečně na věcech, které si jeho obyvatelé přejí a potřebují. Je nutné si uvědomit, jaký je skutečný stav věcí a mít vůli jej změnit.

Nejsem a nikdy jsem nebyl  členem žádné politické strany. Patřím k mnoha registrovaným příznivcům Starostů a nezávislých. K tomuto kroku jsem se rozhodl, jelikož se zcela ztotožňuji s principy uplatňovanými tímto hnutím při vedení mnoha obcí v České republice.

3. Chtěli bychom nastavit zcela nový koncept vedení města, tak aby ve Zlíně platila jasná a zákonná pravidla. Chceme hospodařit v rámci dostupných prostředků s obyčejným „selským rozumem“. Nelze v rámci předvolebních slibů občanům slibovat nemožné a ani plnění těchto slibů realizovat skrze vysoké úvěry.

Chceme otevřený přístup k občanům, tedy aby se zveřejňovaly výdaje města, podrobný rozpočet a přehled veřejných zakázek. Měl by se již konečně přestat rozprodávat městský majetek a město by se nemělo zbytečně zadlužovat. Měla by se rovněž zvýšit bezpečnost ve Zlíně. To je jen pár věcí, které považujeme za zásadní a jejichž změnu budeme prosazovat.

Aleš Dufek

1. Od narození bydlím ve Zlíně, kde jsem vystudoval Gymnázium na Lesní čtvrti a následně absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Upozorňuji, že jsem studoval řádně pět let. Po tříleté povinné praxi advokátního koncipienta se již desátý rok živím jako advokát.

Jsem dvanáct let ženatý a jsem otcem tří dětí.

Mezi mé koníčky patří fotbal, turistika a v létě rád zajíždím k moři.

2. Ještě před rokem jsem si myslel, že politika je svinstvo a nemá cenu se v ní angažovat. Když jsem ale dostal od pana Gazdíka nabídku spolu se svými kolegy v podstatě od základu vytvářet organizaci Starostů – nezávislých ve Zlíně, přehodnotil jsem tento postoj. Domnívám se totiž, že tradiční strany (ODS, ČSSD, KDU-ČSL) jsou tak nasáklé dosavadním způsobem politického života (který dovedl tuto zemi a toto město do stavu na pokraji bankrotu), že v nich nelze prosadit změnu jejich politiky.

Na druhou stranu, vytvoření zcela nezávislé kandidátky pro komunální volby by pak mělo zřejmě jepičí život, ve Zlíně jsme již několik takových pokusů zažili.

No a hlavním motivem vstupu do politiky je vůbec naprosto reálná hrozba zániku demokracie v České republice a Evropě vůbec, protože již několikrát v historii jsme byli svědky situace, kdy po vládě zkorumpovaných demokratických politiků nastoupil nějaký autoritativní režim.

3. Abychom mohli změnit současnou mizérii, nestačí vyměnit politiky, ale musí se změnit celý dosavadní systém. Toho půjde dosáhnout pouze maximálním zprůhledněním fungování tohoto města. Bude nutné průběžně zveřejňovat např. na internetu smluvní vztahy obce či společností s majetkovou účastí obce, samozřejmě při respektování situací, kdy nelze ze zákona některé údaje zveřejňovat.

Systém přidělování městských zakázek musí rovněž projít zásadní proměnou.

Pavel Řezáč

1. Mé jméno je Pavel Řezáč, narodil jsem se roku 1961 ve Zlíně, kde žiji s drobnými přestávkami prakticky celý svůj život. Jsem téměř 20 let rozvedený. Z manželství mám dospělou dceru, která má již taky dcerku, takže jsem už dědeček.

Mé celoživotní studijní i pracovní zaměření je strojírenství a obchod. Mnoho let jsem byl zaměstnán v ZPS Malenovice. Po roce 1989 jsem začal v rámci své práce cestovat do zahraniční, kde jsem navštívil řadu firem z tohoto oboru. Také až v této životní etapě jsem se rozhodl dohánět studium, které jsem nepokládal před listopadem 89 za prioritu (jako spoustu dalších věcí spojených s tehdejším režimem). V oblasti strojírenství a obchodu jsem začal pak i sám podnikat. Firma má zásadní dynamický růst, který přibrzdila až celosvětová krize, s kterou relativně úspěšně bojujeme, přirozeně v rámci možností současného stavu ekonomiky. Ve volném čase se již od dětství věnuji sportu a hudbě a v posledních letech i studiu psychologie.

2. Pocházím z rodiny, která za doby nadvlády totalitního komunistického režimu velmi strádala, a to především v oblasti morální devastace osobnosti. Následky tohoto jsou patrné i dodnes v mnoha oblastech. Naše rodina byla vždy pravicově-křesťanská a naštěstí v tomto duchu jsem byl vychován i já, což bylo mnohokrát v minulosti v rozporu s mentalitou většinové společnosti. Jelikož mi není lhostejný vývoj v našem městě, rozhodl jsem se angažovat u Starostů – nezávislých. Je patrné, že morální hodnoty našich současných veřejných činitelů klesají, namísto aby stoupaly. Politické špičky, státní i regionální, si absolutně neuvědomují, že ony dávají příklad všem lidem země a nastavují parametry slušnosti, poctivosti a spravedlnosti v životě soukromém, v zaměstnání či podnikání.

3. Nemám žádnou politickou minulost, nikdy jsem nebyl v žádné straně nebo hnutí (když pominu pár týdnu v SSM, než jsem byl odejit). Jsem tedy naprostý politický amatér. Ovšem svědomí mi jednoznačně nedá spát, nechci jen sedět doma a kritizovat, a zařadit se tak do davu nespokojených. Podle zkušeností z krizových situací vím, že Češi jsou bezvadný národ. Když jde „do tuhého“, fungují skvěle. Jako příklad téměř ze současnosti si uveďme povodně. Najednou se u lidí objevila soudržnost, nasazení a solidarita. Navíc jsme národ velmi talentovaný, šikovný a pracovitý. Chtěl bych se tedy podílet na tom, abychom vytáhli více kladných vlastností z našeho nitra na světlo Boží i v běžném životě. Jsem rád, že je nás víc, kteří tuto situaci vnímáme podobně.

Michal Cholek

1. Narodil jsem se v roce 1962 ve Zlíně, kde žiji až dodnes. Vystudoval jsem pedagogickou fakultu v Brně. Protože mě má práce stále baví a nalézám v ní smysl, zůstal jsem u ní po celou dobu od ukončení studia. Jsem ženatý. K mým zájmům patří především rodina, příroda a neodmyslitelně různé druhy sportů, mezi které patří především kopaná. U tohoto sportu se snažím i pomáhat s rozvíjením mladých talentů z našeho regionu a to v oddíle, kterému jako patriot fandím. V létě pak rád usednu na kolo a v zimě se snažím využít volný čas k lyžování. Celoročně se pak ve volných chvílích rád vydávám do zajímavých a málo známých koutů naší překrásné země.

2. Jestliže má člověk na něco jiný názor a chce jej prosadit, nemá jinou možnost, než se do dění zapojit aktivně. S celou řadou zaběhnutých věcí v „politické kultuře" jsem se nedokázal dodnes smířit. Vadí mi, že na místech, kde docházejí rozumné argumenty, se běžně používají namísto nich urážky. Kdyby naše politická reprezentace věnovala tolik energie hledání řešení problémů, kolik jí věnuje špinění a osočování svých protějšků, žilo by se v této zemi lépe.  T. G. Masaryk v jednom ze svých výroků trefně uvedl skutečnost, na kterou se dnes hodně zapomnělo: „Podstata demokracie je v administraci a samosprávě. Demokracie není panování."  Dalším důvodem byli kolegové, jejichž postojů a morálních zásad si vážím a ti mě rovněž přesvědčili o správnosti tohoto kroku.

3. Nemohu se ubránit pocitu, že současný způsob „vládnutí" v našem městě se dost vzdálil demokratickým samosprávám ve vyspělých zemích. Všichni představitelé STAN se shodnou na tom, že je potřeba určité revitalizace fungování samosprávy, větší otevřenosti a vstřícnosti směrem k občanům. Určitě by také pojem veřejná správa měl být naplňován na místní úrovni rozvojem a správou věcí veřejných. Ta by měla podléhat veřejnému dohledu. Zatím podstatně chybí efektivní komunikace s občany a sebereflexe. Budujeme moderní stavby, ale nevidíme běžné problémy všedního života občanů. Je nutno si uvědomit vlastní odpovědnost za politické rozhodování na všech úrovních. To se dá vytvořit právě zveřejňováním veškerých zákonem umožňovaných údajů o zacházení s obecními financemi, prodejích obecního majetku a hlasováním v jednotlivých bodech jednání zastupitelstva. Členové zastupitelských orgánů jsou veřejní činitelé, a tak by měla mít veřejnost právo jejich rozhodování a práci kontrolovat. Zatím to mnohdy vypadá na ilegální organizaci pracující v hlubokém utajení. To jsou věci, na jejichž změně bych se rád podílel. Jinak nabízím své zkušenosti v oblastech vzdělávání a sportu. Jsou to oblasti, které by si jistě zasloužily větší podporu hlavně u té nejmladší generace, která by měla být tvůrcem naší budoucnosti.

František Pilka

1. Narodil jsem se v roce 1966 ve Zlíně, kde od narození žiji a pracuji. Jedinou výjimkou byly dva roky vojenské služby, kterou jsem byl nucen absolvovat po dokončení stavební průmyslovky. V letošním roce tomu bude dvacet let, co jsem se zde také oženil a s manželkou máme dvě děti-syna a dceru. K mým koníčkům rozhodně patří aktivní sport, hlavně tenis a lyže. Největším koníčkem, který je spíše polovičním pracovním úvazkem, jsou automobilové závody-rally. A že mě závody opravdu baví, svědčí i fakt, že bych rád v letošním roce absolvoval Barum Rally již po patnácté.

2. Nad otázkou zda a jak se angažovat v komunální politice jsem se dlouho, dlouho rozmýšlel. Nejsem a nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany. V poslední době jsem však měl možnost setkávat se s lidmi, kteří stejně jako já cítí, že nastal čas přestat jen nečině dění v našem městě přihlížet. Vím, že mnoha občanům není lhostejné, jak se nakládá s prostředky města Zlína, a že by ve spoustě oblastí chtěli změnu, ale zároveň mají pocit, že za současné situace se změny nedočkají. Proto bychom se my chtěli pokusit najít z tohoto stavu cestu ven.

3. Nejdůležitějším konkrétním úkolem do budoucna je vytvoření kontrolního mechanizmu v hospodaření s veřejnými prostředky. Vždyť každý z nás považuje za přirozené zabezpečit své děti tak, aby měli vstup do života co nejjednodušší. Doma šetříme, abychom jim do budoucna naspořili nějaké prostředky. Nikdo rozumný si nedopřeje velký luxus za cenu toho, aby ho po něm museli splácet ještě další generace. Proto i při správě veřejných financí bychom se tak měli chovat.

Mojmír Jurák

1. Jmenuji se Mojmír Jurák. Narodil jsem se sice shodou životních okolností mých rodičů ve Valašském Meziříčí, ale drtivou většinu svého života jsem prožil na různých místech Zlína. Ve Zlíně jsem taky absolvoval gymnázium na Lesní čtvrti, kde jsem ve čtvrtém ročníku prožil listopadovou revoluci. Na vysoké škole v Brně jsem vystudoval anglistiku – svou celoživotní profesní lásku. Přes deset let jsem působil na Státní jazykové škole Zlín. V současné době jsem učitelem angličtiny a překladatelem na volné noze. Jsem šťastně ženatý a mám čtyři děti. Ve volném čase se věnuji sportu (fotbal, hokej) a výpravám do našich i zahraničních skal, kopců a hor.

2. O veřejné záležitosti se zajímám celý život od počátečního rozkoukávání se v nepochopitelném systému za komunismu, přes události listopadu 1989 až po demokratické volby, kterých jsem se v osmnácti letech se samozřejmostí začal účastnit. Politiku jsem vždycky vnímal jako službu veřejnosti, za jejíž personální obsazení ale odpovídáme my všichni. Nikdy jsem proto nechápal lidi, kteří mávali rukou a k volbám nechodili (a pak si stěžovali, co se to "tam" děje).

Mé smýšlení bylo vždycky pravicové a konzervativní (vliv antikomunistické výchovy i kontaktů s prostředím Velké Británie) a už delší dobu jsem přemýšlel o tom, že bych své přesvědčení měl vyjádřit i osobní angažovaností v politice. Jenom jsem pořád nemohl najít to správné místo. Když jsem dostal nabídku angažovat se v nově vznikající zlínské organizaci Starostů a nezávislých, nemusel jsem se dlouho rozmýšlet.

3. Na politicích, zejména komunálních, mě vždycky dráždila jejich odtrženost od života běžných lidí. Přátelé z diskusí znají mou častou otázku: "Byli takoví vždycky, nebo na normální život 'zapomněli' až v politice?" Do politiky bych chtěl vrátit právě tuto "paměť" - aby zvolení zástupci (na radnici, v parlamentu nebo kdekoli jinde) neusínali v pohodlných křeslech svých vysokých míst a při řešení každodenních problémů nezapomínali na to, jak žijí jejich spoluobčané, kteří je do těchto míst vyslali.

Na radnici mě zajímá její otevřenost a přístupnost v komunikaci s občany, a to nejen ze strany politiků, kteří se jim zodpovídají jako svým voličům, ale i ze strany úředníků, kteří pro občany spravují jejich (nikoli své) město. Občan by měl přicházet do svého a ke svým, nikoli být v nejlepším případě blahosklonně tolerován. Nebudu vyjmenovávat konkrétní příklady obou výše zmíněných přístupů, ale řeknu, co mně u nás (nejen na úřadech) chybí: ochota a úsměv.

Zbyněk Domanský

1. Narodil jsem se v roce 1963 ve Zlíně, kde vyjma roků vysokoškolského studia a základní vojenské služby trvale žiji a vlastně mě ani nikdy nenapadlo, že by to mělo být jinak. Myslím, že se tedy mohu považovat za zlínského patriota. S manželkou letos oslavíme stříbrnou svatbu a společně se staráme o pět vlastních dětí, z nichž tři už dosáhly plnoletosti. V mládí jsem si vyzkoušel život na sídlišti v Malenovicích a nyní téměř čtvrt století „domkařím" v Jaroslavicích. Snažím se zde zapojovat do společenského života. Profesí jsem stavař, v posledních letech se specializací na oceňování nemovitostí. Zápřah pracovních a různých mimopracovních aktivit se snažím rozmělnit udržováním fyzičky, a to pomocí terénního běhu, chůze a kondičního plavání. Dává mi to také příležitost vyčistit si hlavu a současně promyslet spoustu nových věcí. Tuto praktiku všem vřele doporučuji. No a podařilo se mi v posledních letech splnit si klukovské sny, když jsem „baťůžkářským stylem" vyrazil do několika vzdálených zemí.

2. Měl jsem příležitost osobně se seznámit s prací některých komisí města Zlína, a také lehce nakouknout pod pokličku komunální politiky. Obzvláště, jak se „šije" předvolební příprava a následné povolební vyjednávání. Řeknu vám, není to nic čestného. Ve Zlíně dlouhodobě působí řada „osobností", kteří pro udržení své pozice dělají vše možné i nemožné. Po minulých komunálních volbách jsem rezignoval – usoudil jsem, že mé představy byly zřejmě naivní, pozbyl jsem naději, že je v něčích silách na tom zažitém stavu něco změnit, rozhodl jsem se toto pole angažovanosti opustit. A najednou jsem byl před několika měsíci přizván do party lidí, která přemýšlí obdobně jako já. Na našem týmu mě okamžitě zaujalo to, že každému z nás jde prioritně o společenskou změnu ve Zlíně, nikoliv o obsazení nějakého postu pro sebe. Najednou jsem viděl jinde v politice nevídaný jev, kdy jeden druhému dokáže dát přednost. Zvolené způsoby jednání jsou transparentnost a slušnost. Štípal jsem se do tváře, abych se ujistil, zda nesním. Je toto vůbec možné? Ano, je! Narodila se taková příležitost ke změně, kterou jsem nemohl jen tak nechat bez povšimnutí. Chci být u toho a pomoci, jak jen budu moci. Moje naděje znovu ožila. Milí občané, kterým také záleží na nové budoucnosti našeho města a kteří si nechcete sami „pálit prsty" politikou, prosím vás, pomozte nám k dosažení společného cíle.

3. Cíle STAN se snažíme postupně zveřejňovat, vstupují ve všeobecnou známost a nemá smysl se zde opakovat. Já se s nimi ztotožňuji. Tyto cíle jsme stanovili v týmu, a to je pro mě důležité. Uvnitř politických stran mnohdy každý „kope" sám za sebe, ale podle mě by politika měla být týmovou záležitostí. Skupina politiků se shodne na společném směřování, které obhájí před voliči, a potom se její „vyslanec do veřejné služby" snaží tyto záměry naplnit. Není na to sám, ale má se kam vracet pro rady a povzbuzení. Jeho týmoví partneři od něj toto sdílení v politické snaze rovněž očekávají. Za této situace je opravdu jedno, jestli je vyslán Petr nebo Pavel. Zlínská buňka STAN je takové práce schopná a to mě těší.